Být rodičem je skvělé z mnoha důvodů. Obousměrný přísun ničím nepodmíněné lásky, pokračování rodu, zázrak stvoření... Znáte to.
Nedávno jsem ale přišla na další nečekaný bonus. Bylo to v parku, v trávě svítily bílé koule odkvetlých pampelišek a já jsem chtěla své rok a čtvrt staré dceři ukázat, k čemu se ty kytky dají použít. Utrhnu jednu pampelišku, naberu vzduch do tváří a fůůůůůů... Ochmýřená semínka ladně letí vzduchem do všech stran. Obě na tu krásu zíráme s otevřenou pusou. Hned trháme další a další, bílé nažky se vznášejí kolem nás a já překvapeně zjišťuju, jak je to boží foukat do pampelišek, jak je to osvobozující nadchnout se takovou malou dětskou radostí.