Být rodičem je skvělé z mnoha důvodů. Obousměrný přísun ničím nepodmíněné lásky, pokračování rodu, zázrak stvoření... Znáte to.

Nedávno jsem ale přišla na další nečekaný bonus. Bylo to v parku, v trávě svítily bílé koule odkvetlých pampelišek a já jsem chtěla své rok a čtvrt staré dceři ukázat, k čemu se ty kytky dají použít. Utrhnu jednu pampelišku, naberu vzduch do tváří a fůůůůůů... Ochmýřená semínka ladně letí vzduchem do všech stran. Obě na tu krásu zíráme s otevřenou pusou. Hned trháme další a další, bílé nažky se vznášejí kolem nás a já překvapeně zjišťuju, jak je to boží foukat do pampelišek, jak je to osvobozující nadchnout se takovou malou dětskou radostí.

Úplně stejný pocit mám, když si s dcerou poprvé vysypeme na zem barevné kostky Mega Bloks. Už jenom to jejich zachrastění vyvolává příjemné vzpomínky. A zatímco moje dcera se nadšeně přehrabuje kostkami, já se hned pouštím do „projektu“. Ta slast, když jedna kostka hladce zacvakne do druhé. To příjemné uspokojení, když věž z barevných bloků rychle roste do výšky. Jako bych si po létech znovu sedla na kolo a zjistila, že to pořád umím. Pořád je to tam. Já si normálně hraju! Maskuju to sice tím, že jen asistuju při hře dceři, ale ve skutečnosti si to neužívám o nic míň než ona.

Být rodičem je skvělé z mnoha důvodů. A jeden z nich je, že můžeme zase objevit ty úžasné činnosti, které nás před pár desítkami let dokázaly naplnit radostí a naprosto pohltit, ale už jsme na ně skoro zapomněli. Děkuju svému dítěti za to, že mi to všechno znova připomnělo.

Ilona Kleníková, milující maminka na rodičovské dovolené

To si chci přečíst ← Všechny příspěvky